Jakub Valenta

Oslavuji ty podivné momenty života, kdy naráží každodenní realita pragmatických rozhodnutí, nihilismu a spektáklu na svět, kde vše je zajímavé a na ničem nezáleží.

Zároveň jsem chtěl být osobní. A filmový. A magický. A mluvit o věcech, aniž bych je musil ukazovat.

Lžička ponořená do sklenice s vodou není zlomená; je rovná jak pravítko a my to dobře víme.

Když si zkusím vzpomenout, co je právě teď za mnou, mimo můj zorný úhel, vybavím si tvar místnosti, počet osob v ní, kde jsou stoly a židle; z jakého materiálu je ten který předmět, k čemu slouží, kdo jej vlastní. Vybavím si také, co všechno se v místnosti odehrálo, kudy jsem přišel a co se zde asi bude v nejbližší době dít.

Konkrétních viditelných detailů vnímám minimum, pokud nemají velmi důležitou funkci (zpravidla v nějakém ději, v přechozích událostech).

A toto je věc vnímání, nikoli paměti.

Ve světě se orientujeme pomocí map, které si držíme v povědomí, jednotlivé věci a lidi jsou pak redukovány na symboly (obecné modely) v této mapě. Tato mapa je pro nás realitou, smysly jsou již jenom způsob, jak správnost představy ověřovat.

Pokouším se zobrazovat svět tak, jak mu také rozumíme; pokouším se analyzovat procesy vnímání; pokouším se zobrazovat způsobem, který je vlastní mému myšlení; pokouším se doplňovat představu vizuálního světa.

Chci vyvažovat; zpochybňovat; upozorňovat na; stavět se do opozice; nabízet jiný pohled; jinou perspektivu; jiný kontext; vytvářet jiný systém souřadnic.

Na jedné straně je Něco — objekty, jež vnímáme jako předměty, věci. Na druhé straně je Nic — prázdný prostor, výplň mezi tím, co je pro nás zajímavé. Zabýval jsem se Ničím, protože odmítán dělat zajímavé věci zajímavým způsobem.

Definice předmětu pomocí toho, co je na něm zajímavé, jedinečné, co ho odlišuje od tisíců stejných předmětů. Moje předměty odlišuje od jiných nepořádek a špína.

Zpochybnění kresby, její originality, pracnosti, autorství. Reprodukcí, zmnožením kresby by se měl divák odprostit od zbytečných úvah o tom, že za kresbou stojí někdo, kdo tomu věnoval mnoho hodin práce, a že tedy kresba je kvalitní už jen proto, že byla pracná.