3. Totalitní režim v Čechách, kultura a politika

[z vypracovaných otázek]

Oficiální scéna

Socialistický realismus

všechny skupiny a spolky jsou postupně rušeny a nahrazeny Ústředním svazem československých umělců, 1949.

v roce 1948 zaniká skupina Ra i skupina 42

SVÚ Mánes je od roku 1948 šikanován a roku 1956 násilně rozpuštěn

přerušena kontinuita moderního malířství

umění ztrácí kontakt s okolním světem

vyhlášen program socialistického realismu – všechny ostatní směry (počínaje impresionismem) jsou označeny za projev buržoazního formalismu

  • optimismus
  • kolektivizace, budovatelství, společný pokrok
  • konkrétní, figurální, formálně realismus 19. stol
  • děláno pro lid – jasně srozumitelné a čitelné
  • všechny projekty jsou kontrolovány a schvalovány

sorela se začíná pozvolna opouštět po smrti Stalin, 1953

později nekonfliktní modernismus

Architektura

Architekti spojeni do velkých projektových ústavů.

socialistická města a čtvrti
  • Havířov
  • Ostrov
  • Ostrava-Poruba
  • Karviná

hotel Jalta, Václavské náměstí

hotel Internacionál, Dejvice

Expo 1958

SIAL - sdružení inženýrů a architektů Liberec, 1968–71
vzniká už od konce 50. let
  • Hubáček – Ještěd
  • Masák
rozvoj památkové péče – Jaroslav Fragner
  • dostavba Karolina,
  • Betlémské kaple,
  • Husova domu,
  • úprava Pražského hradu

Sochařství

reliéfy v pražském metru

Stalinův pomník v Praze – Otakar Švec, 1949–1955
podstavec Jan Štursa (snad)

po odhalení spáchal sebevraždu

Malířství

celostátní přehlídky výtvarného umění

__Jan Čumpelík – Hold čs. lidu maršálu Stalinovi (“Stalinovo nanebevzetí”), 1951
bílý stalyn, kolem spousta lidí

“František vypráví příběh z vojny” (nebo podobně)

Kolektiv Čumpelík, Schoř, Čermáková – Vám poděkování a lásku Vám
bílý stalin sám zpoza kameného podstavce

Stavba Slapské přehrady

Neoficiální scéna

XX sjezd KSSS r. 1956 odsuzuje stalinský režim a ukončuje program socialistického realismu

Svaz československých výtvarných umělců od r. 1957 umožňuje sdružení umělců do uměleckých skupin - samozřejmě v rámci Svazu

Skupina Máj

první skupina, která využila možnost se sdružit byla skupina Máj 57 - vystavuje prvně v červnu 1957

sdružuje 24 malířů, sochařů a grafiku

přihlašuje se k širokému programu moderního umění

Malíři:

  • Jiří Balcar
  • Libor Fára
  • Richard Fremund
  • Jitka Kolínská
  • Neprakta
  • Robert Piesen
  • Stanislav Podhrázský

Sochaři:

  • Miroslav Chlupáč
  • Zdeněk Palcr
  • Zbyněk Sekal

Stanislav Podhrázský

spojuje surrealismus, abstrakci a novou figuraci s osobními lyrickými prožitky

osobité, citové dílo na bázi poetického realismu

Zbyněk Sekal

malíř, sochař a překladatel.

Byl členem i Konfrontace.

R. 1969 emigroval - pedagog ve Stuttgartu, člen Wiener Secession.

Působí na něj surrealista, později věcnost a lapidární zkratka tvaru.

cykly Obydlí a Vratké stavby

Asamblážové reliéfy

Objetky Schránek

Robert Piesen

z Jindřichova Hradce, za války totálně nasazen.

Emigroval a skončil v Izraeli.

Zúčastnil se konfrontací (Argumenty I)

znal se s Medkem a s mladými malíři z okruhu Konfrontací.

Nejprve maloval pod vlivem Picassa a novoklasicismu, koncem 50.let přechází na abstrakci - strukturální abstrakce

Libor Fára

malíř, grafik, kostýmní výtvarník a scénograf.

Prvotní surrealistické tendence převedl k poetice absurdnosti.

Tvořil koláže a asambláže.

Zakladatel akční scénografie (Král Ubu, Čekání na Godota)

Skupina Trasa

v listopadu ve stejném roce jako Máj (1957)

Malířské jádro tvoří absolventi od Emila Filly na VŠUP:

  • Eva Burešovská
  • Věra Heřmanská
  • Vladimír Jarcovják
  • Čestmír Kafka
  • Václav Menčík
  • Jitka a Květa Válovy

V r. 1959 se k nim přidávají sochaři ze školy prof. Josefa Wagnera:

  • Zdena Fibichová
  • Eva Kmentová
  • Vladimír Preclík
  • Olbram Zoubek
  • a někteří malíři – Karel Vaca, Dalibor Matouš

Čestmír Kafka

zpočátku ovlivněn surrealismem, později přechází k předmětné a konstruktivistické malbě (stoly, stolky).

V 60. letech se vrací k figuraci a poté převažuje černá barva s jednoduchými geometrickými znaky.

Bílé obrazy
iracionální dějiště elementů a rozpomínání.

Užívá asambláže a přírodní prvky (tráva, seno, kořeny)

Jitka a Květa Válovy

studovaly spolu na VŠUP a tvořily pospolu v rodinném domku v Kladně.

Obě figuralistky.

Jitka
motiv zápasu – mnohovýznamové (Katastrofa, Člověk a ocel)

V 60.letech se řadí k nové figuraci.

Květa
zvětšuje tvary do gigantických rozměrů – fragmenty rukou, tváří, očí, úst

Cyklus Lidé a stroje, 70. léta

Cyklus Kameny a člověk, 80. léta

Olbram Zoubek

inspirací se mu stal studijní pobyt v Řecku (1958).

Cyklus Stavby, 60. léta
usiluje o konstrukci

Později postavy fragmentuje a destruuje.

Texturuje povrchy, zlatí a polychromuje.

Tvoří lidi, na které myslí – přátelé a rodina.

UB12

protipólem skupiny Trasa

formuje se od r. 1957 na půdě Umělecké besedy (tehdy 2. střediska SČVÚ v Praze), na veřejnost vystupuje až roku 1962

Vznik skupiny podnítil:

  • Václav Bartovský
  • Václav Boštík

Malíři:

  • František Burant
  • Jiří John
  • Vlasta Prachatická
  • Oldřich Smutný
  • Adriena Šimotová
  • Alois Vitík

Sochaři:

  • Vladimír a Věra Janouškovi
  • Stanislav Kolíbal

Jiří John

žák Josef Kaplického.

V 50.letech maluje motivy z velkoměsta a zátiší.

Od konce 50.let tvoří hlavně krajiny - krystaly hornin, krůpěje rosy, listy květin nebo geologické vrstvy země. Ty jsou nositely lyrické básnické imaginace – ovlivněn Šímou.

Adriena Šimotová

manželka Johna.

V 60. letech tvoří pod vlivel pop-artu a nové figurace intimitu každodennosti (Zrcadlo 1962), později textilní figurální koláže

Vlasta Prachatická

osobité produchovnělé portréty významných osobností (Beethoven, Martinů, Šíma)

Stanislav Kolíbal

jevištní návrhy, knižní ilustrace a sochařství.

Stylizovaná ženská torza.

Pod vlivem Brancusiho a Arpa se zabývá elementárními projevy přírody (kameny ve vyschlých řečištích).

V 60. letech v Bílém období užívá sádru a štuk

v 70. nitě a provázky k upoutání geometrie v prostoru.

Kresby

Skupina Křižovatka